„Soń, Hanka, soń, měsačk hižo přez štomy hlada…“ W raju sonow je wšitko móžne. Móžeš lećeć, spody wody dychać, ludźi zetkać, kiž daloko preč bydla, so do njeznatych swětow zanurić. Hanka wě, kak najlěpje do tutoho swěta sonow přińdźeš. Lehnješ so jednorje do łoža, začiniš woči a sej wusnješ… Ale někak so jej to před publikumom tak lochce njeradźi. Tež jeje najlubša melodija ju do raja spara njenjese. Jenož derje, zo znaje Hanka trik: wowcki ličić. A woprawdźe! Posledna wowcka wozmje ju sobu na jězbu: Stwa so wotewri a wona leći z mróčelemi, płuwa jako rybička hłuboko w morju a zwěri sej samo do swětnišća k hwězdam a měsačkej. Haj, w KOLEBAWCE je wšitko móžne. Ale wě Hanka tež, kak zaso wotućiš?
Theater Bautzen Theater Bautzen Theater Bautzen
Wo čim sy ty nocy sonił?
Hdyž na přichod mysliš, kajki je twój najwjetši són?
Soniš tež druhdy z wočinjenemi wóčkami?
Maš snano samo wosebite městno za to?
Sy raz strašne sony měł?
Kajki je twój najrjeńši són?
Zo wot dźensnišeho jenož hišće rjane sony maš, pasliš sej najlěpje sonyłójak. Sonyłójaki su indianskeho pochada a maja sonjaceho škitać, to rěka złe sony wostanu w pawčinje wisajo. Móžeš sej sam tajki sonyłójak paslić a sej blisko łoža pójsnyć, zo by će před hubjenymi sonami škitał. Dobre sony pawčinu přeńdu, špatne wostanu wisajo a so přez schadźace słónco rozpušća. Pjerja pokazaja na zwisk k zwěrjećim dušam a škitaja přidatnje před złymi duchami. Samopasleny sonyłójak je dobra přiležnosć, zo móže dźěćo same swoje městno spara wuhotować a wuprudźa zdobom začuće přitulnosće w nocy.
to trjebaš
metalowu abo drjewjanu rynku (wšojedne w kotrej wulkosći)
banćik z basta abo šěroki kožany banćik
wołmu
wšelake parlički z drjewa, škleńcy etc.
pjerja
lěpk
rjanu hudźbu
1. metalowu abo drjewjanu rynku wobwić:
Jako prěnje přisukaš na rynku bastowy banćik tak, zo móžeš za njón pozdźišo sonyłójak powěsnyć. Potom wobwiješ z bastowym banćikom cyłu rynku, kompletnje bjez prózdnotow.

2. pawčinu plesć:
Nětko wottřihaš sej dołhu wołmjanu nitku, ju na městnje bastoweho wěšatka přisukaš a ju we wjetšich, ale runostajnych wotstawkach wokoło rynki wlečeš. Prěnje parlički móža so hižo nawlec. (hlej wobraz 6).

3. zaplečenje parličkow
Hdyž sy z wołmjanej nitku zaso na spočatnym suku dóšoł, wlečeš so po prěnim rynku zaso wokoło rynki a potom w druhim atd., tak zo nastanje pawčina, na kóncu z małej dźěrku, kotruž z nawlečenej parličku začiniš a zasukaš. Zbytk nitki wotrězaš.

4. štóž chce hišće wjac:
Štóž chce frinkolacy sonyłójak měć, móže na kóncu z lěpkom napryskać a po tym z frinkolacym posypkom nasypać. Na kóncu hodźa so pjerja abo parličkate šnórki přiwjazać.
Wšitko štož tebi tu napisamy je jenož namjet. Wězo móžeš wšelake materjalije wuspytać, móžeš ze starymi płatami dźěłać, kiž sej k bantam přitřihaš, móžeš tež rynku bjez pawčinje wuhotować abo snano nahromadźene zakwapnicy sobu zaplesć abo … abo … abo …